Jednoho pátečního odpoledne jsme se po práci vydali na teambuilding na Šumavu, abychom po delší době opět stmelili pracovní kolektiv. Tentokrát jsme trochu přitvrdili a rozhodli se pro Kurz přežití v přírodě.
Zvládli jsme to všichni bez újmy?
Zvládli!
Vstříc všem nástrahám šumavských lesů a deštivé předpovědi počasí jsme vyrazili v předem rozlosovaných týmech.
Jakmile jsme dorazili do tábořiště, začal náš teambuilding nabírat na obrátkách a naše bláznivé předtuchy se začaly naplňovat. První rozkaz zněl jasně:
“Telefony odložte do sáčků a ty zapečeťte izolepou tak, abyste se k nim nedostali po celou dobu kurzu.”
Jeden z prvních úkolů kurzu přežití bylo rozdělat oheň (bez sirek či zapalovače), uvařit večeři v přírodním “papiňáku” v zemi a postavit si ložnici na spaní. Zažehnutí ohně nás sice stálo několik ohoblovaných prstů, ale pro teplo jsme museli něco obětovat. Třešničkou celého menu byly ovšem červy a larvy lýkožroutů, na kterých jsme si všichni moc pochutnali (chutnají jako kukuřice). Nejhezčí komnatu vytvořil tým Zelených, ale i ostatní týmy byly šikovné a deštivou noc jsme se strachem přežili takřka suchou nohou v obležení šneků.
V bivacích jsme se moc neohřáli.
V půl čtvrté ráno jsme dostali do ruky buzoly, mapy a souřadnice se slovy: “Užijte si to”. Nezbylo nám nic jiného, než nasadit vražedné tempo a vydat se “vzhůru” do nekonečna (a někdo ještě o 10 km dál 
). Po několika hodinách náročného bloudění terénem jsme se za světla opět sešli v tábořišti, i když někteří z nás našli orientační bod čirou náhodou. Skóre jednotlivých týmů bylo vyrovnané, ale orientační procházku vyhrál jednoznačně tým Modrých – ještě aby ne, když byl v týmu Honza, iniciátor teambuildingu.
Cenu drsňáka teambuildingu získala Zuzka, která spala ve spacáku o tloušťce papíru a obdobnou divočinu předtím ještě nikdy nezažila.
“Hotel s panoramatickou střechou, klimatizací a brzkou ranní procházkou romantickou přírodou.”
Dan Kop
Vývojář
Bartoň Studio
Důkazy:
